Burza scénářů a literárních děl
Tomáš Mysliveček2019-11-24 21:55:15 - Smazat inzerát
Adresa: Vojice 1, Vojice
E-mail: tomas.my@seznam.cz
Telefon: 774430074

Dobrý den, rád bych zrealizoval sitcom Friendzone (celkem 4 série a 60 dílů), s předem jasným obsazením a rád bych se kromě hraní jedné z postav podílel i na dalších částech jeho realizace. Jde o klasický sitcom s délkou kolem 20 minut (a nějaké delší speciály), který sice nápadně připomíná Přátele, ale na druhou stranu vychází ze skutečných událostí a i jeho postavy jsou skutečné. A jak už to tak bývá, první díl je ze všech patrně ten nejslabší. Scénáře jsou v první verzi, samozřejmě počítám s úpravami, ale spíše z důvodů náhlých nápadů a velmi pravděpodobné improvizace.
FRIENDZONE 1x01 Nový přítel U stolu v kavárně sedí Thomas. Boris, Vašek a Jane. JANE: vrtí se, óchuje a áchuje VAŠEK: Sakra Jane, můžeš se furt přestat vrtět a dloubat tady do mě? JANE: Jé, promiň. Dobře, ale v tom případě vám to musím říct. Mám novinku. BORIS: (rázně) Tak to nezájem. Novinky mě nezajímaj. (zasměje se a napije se kafe). JANE: (zasměje se) Tahle by ale mohla. Nicky má novýho přítele!! THOMAS: (šokující výraz, ztuhne mu úsměv) Promiň... řekla jsi právě, že Nicky má novýho přítele?!? VAŠEK: (potutelně se směje). JANE: Jo, řekla jsem, že má novýho přítele. (s úsměvem) Máš s tím snad nějakej problém, Tome? THOMAS: Jo, jo, ano... Jakožto člověk, kterej... má za sebou dvacet pět let života, začínám mít problém se sluchem, a chtěl jsem se ujistit, že jsem slyšel správně... takže se na mě neosočuj, ty podivná... hobití... ženo!! BORIS: Ne, ne, to určitě není tím. Ty si ty uši prostě nemeješ. VAŠEK: (potutelně se směje). THOMAS: Jasně, zato ty žiješ životem svých opičích předků a pro jistotu si nemeješ vůbec nic. A to bys měl. Mimo jiný věci je to taky moc zdravý. VAŠEK: A jak dlouho toho kluka má? JANE: Tejden. Nechtěla, abych vám to říkala, dokud svůj vztah nestvrdí... no ? víte čím - protože na to, že s někým je, by stejně nikdo z vás nepříšel. THOMAS: Počkat, počkat. Jsou spolu tejden a už s ním spala? To jí není podobný. JANE: Ne, ne, ještě spolu nic neměli, ale já už to nemohla vydržet. Přichází Val. VAL: Dá si ještě někdo něco? THOMAS: Jo, já. Chci kafe. Hned. Vali mrkne na Thomase a odchází. Přichází Lucy. LUCY: Čau, všichni. Hádejte, koho jsem právě viděla? Nicky s nějakým klukem! A dost se k němu měla. VAŠEK: No pane jo, nejdřív nám řekne, ať hádáme, a pak si nemůžem ani jednou tipnout! LUCY: Hrozně dlouho se spolu líbali na ulici. Viděla jsem ho, ale nevypadá moc sympaticky. THOMAS: Je hezčí než já? Je větší než já? BORIS: Každej je hezčí než ty. Jen pohleď na mou jedinečnou krásu... a velikost samozřejmě taky. Ta je nezanedbatelná. Všude. Přichází Val. Přináší tři kávy ? pro Thomase, Jane a Lucy. Rozdává je. THOMAS: Počkat, já mám jen jedno kafe? VAL: No jo, řekl jsi mi, že ti mám donýst kafe, takže jak mám k sakru vědět, kolik jich chceš? Když řekneš chci kafe, tak to může znamenat úplně jakejkoliv počet, takže jestli jich chceš víc, tak se příště laskavě vyjádří pořádně a vůbec... Nebuď na mě zlej, kvůli tomu, že tvoje milovaná holka má kluka. Aspoň to si zasloužím, když tady stejně pijete zadarmo! Odejde. VÁCLAV: Tak my tady pijeme zadarmo? Od kdy? BORIS: Počkat, ty tady jako za všechno platíš? Nemyslíte, že mu měl někdo z nás říct, že to fakt dělat nemusí? LUCY: Jo, je super, že jsme mu to vydtželi tak dlouho neříct. A k tvojí otázce, Tome, nemyslím si, že je hezčí a větší člověk než ty snad ani neexistuje. BORIS: Přepral by ho? LUCY: Ne. Ale tuhle otázku jsi snad nemyslel vážně. JANE: Chá, chá! A já o něm věděla! Jako jediná z vás! A vydržela jsem vám to neříct celejch pět dní! Chá! Samolibý úsměv od ucha k uchu. Dveře kavárny se otevřou, dovnitř vstoupí nepoznaná postava. Všech pět na ní zírá. Kamera se otáčí a vidíme, že je to Nicky. NICKY: s úsměvem. Ahoj, lidi! Proč tak zíráte? Thomas vylije kafe a Boris a Václav se začnou smát. byt Jane a Nicky NICKY: Vlastně mně vůbec nepřekvapuje, žes to všem vykecala. Překvapuje mně, žes to vydržela tak dlouho nevykecat. JANE: nadšeně Jé, ale to mně taky !!! NICKY: obrátí oči v sloup Proč já se ti vlastně pořád svěřuju? Proč s tebou vlastně furt bydlím? JANE: Hele, možná nedokážu udržet úplně všechny tajemství, který mi lidi svěřujou, ale ty taky nejseš úplně svatá. Taky jsi spoustu věcí vykecala. NICKY: Já ale umím udržet tajemství, takže to jsem na tebe určitě musela bejt fáákt moc naštvaná. Možná, že jsi mi nechtěla dát jídlo. Nebo ? a to bych byla naštvanější - jsi mi ho vzala. JANE: Jestli je to tak, tak to určitě muselo mít nějakej důvod. Možná, žes někomu řekla něco, o čem jsem ti výslovně řekla, ať si to necháš pro sebe. Ale ty přece pracuješ ve školce, takže možná nerozumíš normální řeči, ale jen tý dětský a znělo ti to jako: pošli to dál. NICKY: Co? To je tak hnusný, víš? Proč jseš na svou milovanou Nikolku tak ošklivá? Já jsem zlatíčko. Tohle si nezasloužím. No jo, možná jsem se před nevhodnýma lidma zmínila o tom, že chceš Borise, ale to je už asi sedm let zpátky. Možná, že jsem potom Tomovi naznačovala, že ho chceš, když jsi ho zrovna chtěla. Možná, že jsem vyzradila asi dalších třicet osm tvejch platonickej lásek, ale to bylo všechno na střední. Teď už bych ti to neudělala. Leda že by mi to jen tak mezi řečí ujelo. Náhodou. Nějak. Ale slibuju, že až budeš chtít Václava, tak ode mě se nic nedozví. JANE: No dobře, dobře, nechme toho. Omlouvám se ti, ale když víš, jaká jsem, tak se mi nemusíš svěřovat. Já už bych na to nějak přišla sama. Jsem mnohem chytřejší, než vás pět dohromady. Kdy nám ho představíš? NICKY: To ti neřeknu. Až přijde čas, uvidíš ho jako první. JANE: Lucy už ho viděla. Vás viděla. Na ulici. NICKY: vesele Tak jo, ty drbno moje! Teď hned mi řekneš, co říkala. Předěl byt Thomase a Borise THOMAS: Petr Pravda. Petr Pravda. Co to jako je? Takhle se fakt někdo jmenuje? Takový méno přece nemůže bejt skutečný. BORIS: Vážně? Tohle je to co ti vadí? Jméno? THOMAS: Jasně že ne, vadí mi celej. Nesnáším ho. Ještě jsem ho neviděl, ale už teď je mi fyzicky úplně vodpornej. A i on určitě vypadá jako Voldemort. Takovejch už taky pár měla. Ale nikoho s tak směšným jménem. To jméno je fakt šílený, to musíš uznat. BORIS: To sice jo (začne se smát), ale (vážným tónem) nemůžeš se na ní po všech těch letech už konečně vykašlat? Vždyť jste nejlepší kámoši, to ti to nestačí? THOMAS: Vážně? Na tohle ty se mně ptáš? Já vím, že naše city jsou vzájemný. I vy to víte. I Nicky to ví. Jen neví, že to ví. Nebo to nechce vědět. Nebo to ví, ale dělá, že to neví. A pokud to ví, tak se jen bojí, co by to udělalo s naším vztahem. To, že já jsem pro ní ten nejlepší, to ale ví určitě. Jen se jí pletou výrazy kamarád a... no, však víš. Já to vím. A proto potřebuju, aby podlehla. Jasně, trvá to sice poněkud dlouho, ale ten den jednou přijde. A pak se všechno změní. Pravda je taková, že Petr Pravda není ten pravej. BORIS: A co když jo? THOMAS: Když jo, tak to přijmu. Tahle možnost samozřejmě existuje a já ji připouštím. Nejsem blbej, počítám s variantou, že spolu nikdy nic mít nebudeme. Ale je s ním jenom tejden. To nic neznamená. Možná jen pro Jane je to důležitej vztahovej milník, ale rozhodně ne pro Nicky. BORIS: Tak hele, tady se musím Jane zastat. Tejden ve vztahu někdy znamená fakt hodně. THOMAS: Vážně? Pro tebe taky? Vy dva by jste se měli dát dohromady. Kdybych nevěděl, že to spolu máte už léta vyřešený... BORIS: Tak co? THOMAS: Nic. Už to máte léta vyřešený. Že jo? BORIS: Já jo, pořád platí, stejně jako na střední, že s Jane nic mít nechci. Ale radši nechci vědět, jak to má ona. Vždyť chtěla i tebe... THOMAS: Jo, to byla krátká epizoda ? mezi její zamilovaností do tebe a... do tebe. Předěl Byt Lucy a Václava VÁCLAV: Dobrou. LUCY: Cože? Už? Je devět večer. VÁCLAV: Jo. Ale dneska jsem vstával už v půl jedenáctý. Jsem unavenej. Takže jdu chrupkat. Takže dobrou. Zaleze do pokoje a zavře za sebou dveře. LUCY: Dobrou. Pro sebe. Já mu prostě nemůžu říct, že ho miluju. Vždyť je úplně nemožnej. Výrazně zvýší hlas. A furt tady nechává tolik bordelu! VÁCLAV: vyleze jen v trenkách. Říkala jsi něco? LUCY: Ne. VÁCLAV: Aha. Začne se tlemit. Tak to se mi asi něco zdálo!!! To je dobrý!!! zase zaleze. LUCY: Dobře. Takže novýho přítele Nicky asi řešit nebudem. Proč taky, že jo? Vždyť se nás to vůbec netýká. Ach jo, potřebuju nějakej romantickej film. Zajde do svého pokoje. Zatmívačka Druhý den ráno. Byt Jane a Nicky. Jane vchází do obýváku, kde sedí ostatní. VŠICHNI: Dobré ráno, Jane! JANE: Hele, tak jo, řikám vám to pořád, řeknu to zas. To, že vy dva (koukne na Thomase a Borise) bydlíte naproti a vy dva (na Lucy a Václava) vedle, neznamená, že tady musíte snídat. Proč jednou nejdete k nim (na Thomase a Borise) nebo... no, k nim radši ne, promiň Lucy, ale bydlíš s Václavem, za to si můžeš sama ? takže... proč někdy nejdete k nim? (ukáže na Thomase a Borise). THOMAS: Protože tady je to mnohem hezčí.... BORIS: ? a útulnější.... VÁCLAV: ? a je tady příjemná, přátelská atmosféra a usměvavá hostitelka.... LUCY: ? a teplo, ten jejich byt je příšerná díra (Thomas a Boris vrhnou na Lucy ostrý pohled) ? no dobře, ten náš taky, ale jen díky Václavovi... Václav nic neříká, zabývá se jídlem NICKY: ? a ty bys byla zklamaná, kdyby se to jednoho dne vážně stalo. Všichni se po sobě pyšně podívají a postupně si plácnou. Jane bez jediného slova odchází do koupelny. THOMAS: Ehm... Nicky? NICKY: Ne. THOMAS: Co ne? NICKY: Nebudu se s váma o tom bavit. THOMAS: A o čem? NICKY: Nědělej blbýho, je to trapný. Moc dobře víš o čem, zlatíčko, chtěl ses mě na to zeptat. Nebudu se s váma bavit o Péťovi. Netlačte na mně, náš vztah je na začátku a já to nechci zkazit, zrovna tím, že mu ukážu vás. Až pokročíme, tak už nebude tolik vadit, když ho vyděsíte. Zvedá se od stolu. Odcházím do práce. A vy byste měli jít taky. . Zatím. Odchází. THOMAS: Pane jo. VÁCLAV: Jo, pěkně ti to nandala, kamaráde. THOMAS: O Péťovi?! To mu fakt jako říká Pěťo?! Vážně? BORIS: A jak by mu měla říkat? Co třeba Tome? Teatrálně Co Tomem zvou, i zváno jinak... LUCY: skočí mu do řeči Proč by jsme ho měli děsit? A čím? BORIS: No, Thomas by ho pravděpodobně zabil, Jane je tak mrňavá, že by jí i přehlídlo i sedm trpaslíků, Vašek je reatrdovanej a ty ošklivá. Jen já jsem nádherný. Vypne hruď. THOMAS: ironicky To je fakt. Je dechberoucí jak skotská příroda. BORIS hrdě Děkuji ti, Tome. Takovou poctu jsem od tebe nečekal. VÁCLAV: směje se. I kdyby to, co tady o sobě mistr Konvalina tvrdí, byla pravda, vyděsil by ho taky. Péťa by si totiž myslel, že po něm Boris jede. JANE: vychází z koupelny. Lidi? Vy jste tady ještě? VÁCLAV: No je to možný? Ona nás fakt vyhazuje! Asi sem vážně přestanem chodit. THOMAS: Tak horký to zas není. Je půl devátý. Chce se jen v klidu podívat na Dallas. JANE: To je pravda, to chci. Ale ty klidně můžeš koukat taky, Tome! S úsměvem THOMAS: zarazí se a prudce se otočí k Jane. Tak jo, tohle je trapný... hlasitě si vydechne. Bobby. Už je po smrti? JANE: přikývne. Jo, ale za pár dílů už se bude sprchovat! S radostným úsměvem. THOMAS: Tak to si vychutnej sama. Od dream season to začalo upadat. Společně s Vaškem, Lucy a Borisem vychází ze dveří. Lidi, byl bych rád, kdyby jste si tohle nechali pro sebe. Ta fakt vykecá všechno. Měli by jsme s ní přestat kamarádit. LUCY: Tohle se dozví úplně každej. THOMAS: Jo. Miluju vás, lidi. BORIS: Co na to asi řekne Nicky? THOMAS: To ti náhodou můžu říct úplně přesně. Vzhledem k tomu, že netuší ani to, že existuje něco jako Hra o trůny, pravděpodobně se bude domnívat, že se mi líbí to město v Texasu. Ale už by jsme fakt měli jít pracovat lidi, nemůžem se takhle flákat každej den. VÁCLAV: vykřikne. A proč ne??? Odpoledne. Kavárna. Vchází Nicky. NICKY: Čau, Val. Kafe, prosím. Silný. Rychle. VAL: Jasně, hned to bude. Co je? NICKY: Ty zatracený parchanti mě štvou. Už nechci čtyři děti. Už nechci žádný děti. Zamyslí se. Ne, to zas ne. Tři mi budou stačit. Odmlčí se a pokračuje. Chovaj se jak zvěř. Jsou drzý a dělaj si co chtěj. Nevěřila bys, jak tě čtyřletý roztomilý dítě dovede setřít. Jsou to ďáblové, Val. Když pak vidím Thomase, Vaška a Borise tak si dokonce připadám, jako že jsem mezi lidma! Mně ta práce baví, ale ty dnešní děti jsou čím dál horší. Baví tě tvoje práce, Val? VAL: Když ti do toho kafe flusnu ? bude ti to stačit odpověď? NICKY: znechuceně Ty flušeš lidem do kafe? VAL: No... řekněme... že ne. S úsměvem a podává Nicky kafe. NICKY: Díky. Napije se. Já myslela, že tě to baví. VAL: Jo, baví. Tahle práce ti nabízí ten nejlepší kontakt s lidma, jakej může bejt. Ale chodí sem samozřejmě hromada otravnejch lidí. Až mi tahle kavárna jednou bude patřit, tak je prostě budu vyhazovat. Ale to pak tady nejspíš budete muset začít platit, aby jste mě uživili. Se smíchem. Vchází Jane, Boris a Lucy. BORIS: Ahoj. Na Val Už tady nabízíte nějakej alkohol? VAL: No, Borí, jak bych ti to jen vysvětlila... Naposledy jsi mi tuhle otázku položil včera v 19 hodin, 17 minut a 28 vteřin. Od tý doby se změnilo opravdu máloco. Navíc, slovo kavárna, což je čistě náhodou typ podniku, ve kterém se právě nacházíš, je odvozeno od slova kafe... čili ne. Alkohol tady pořád ještě nenabízíme. BORIS: Proč prostě nevyměníme podnik a nezačnem chodit do nějakýho baru? JANE: V tom ti ale vůbec nic nebrání. Klidně si tam choděj a opíjej se, jak budeš chtít. LUCY: Přesně tak. Pokud to ale uděláš, stihne tě Valin hněv a sem už nejspíš nikdy nevkročíš. BORIS: Já se Val nebojím. Hrdě VAL: s andělským úsměvem. To proto, že jsi ještě nikdy neviděl Val pořádně rozlícenou. Všichni tři si objednají kafe a společně s Nicky odcházejí od baru ke svému stolu v kavárně. Hned poté vejdou Thomas a Vašek, Thomas si u baru bere koblihu. THOMAS: kouše do koblihy. Čau. NICKY: zvedá se, bere Thomasovi koblihu a kousne si do ní. Dík moc. THOMAS: vážným tónem. Proč to děláš? Proč to pořád ještě děláš? Ty víš, jak to nemám rád. NICKY: s úsměvem. No možná ti to vadí, ale u Nikolky ne, protože Nikolku miluješ. A Nikolka miluje tebe. A má hlad. A určitě mnohem větší, než ty. Zase si kousne vrací koblihu Thomasovi, zbyde jen malý kousek. THOMAS: Hm, paráda. Sedne si vedle Nicky. Měli jste se? VŠICHNI: kromě Jane. jeden přes druhého. Nuda. Hrůza. Příšerný. Nic moc. JANE: Mně moje práce baví vždycky. Já jsem úplně spokojená. NICKY: Vážně tě ještě neunavilo vyvářet tolika nevděčnejm lidem? JANE: Kdyby mě to unavovalo, tak bych se na vás už dávno vykašlala. VÁCLAV: Sakra, co to s ní poslední dobou pořád je ? LUCY: vážným tónem. Hele, Nicky. Protože jseš z nás šesti právě teď jediná, kdo někoho má, tak fakt nemáme žádný kloudný téma, který nám chvíli vydrží a probírat pořád historky z práce je nuda. Takže za všechny tě po dobrým žádám, abys nám už o Peterovi konečně něco řekla. Samozřejmě nemusíš, ale věř mi, že bude lepší, když budeš mluvit. Vřele ti to doporučuju. Všichni na Nicky upřeně koukají a i Nicky si postupně každého prohlédne. Thomas se natahuje pro další koblihu. NICKY: Proboha, vy jste fakt příšerný, lidi! THOMAS: Jasně že jo. To je naše nejlepší společná vlastnost. JANE: tváří se, že chce proti Thomasově poslední větě něco namítnout a říct něco o sobě, ale pak se přemůže a řekne jen: Prosím, Nicky. Aspoň kvůli mně, na jejich přání zas tolik nezáleží. NICKY: povzdechne si. Takže... Je to hokejista... THOMAS: protočí panenky. Ale to snad ne. To jsem měl tušit rovnou. To je přece úplně jasný. Buď to, nebo fotbalista. Umíte vy holky vůbec chodit s někým, kdo žádnej sport nedělá? NICKY: na Thomase. Hele, víš, co je zajímavý? Že jseš to vždycky ty, kdo něco má proti mejm známostem. Všechny jsi předem odsoudil. Co pořád máš? THOMAS: Tak promiň, já jen umím odhadnout lidi, no. To je celý. Pokud vím, dosud jsem se svým odhadem ani jednou nemýlil. S těmahle typama mám zkušenosti. Přesně takový jsou nejhorší. A jakožto tvýmu nejlepšímu kamarádovi mi na tobě záleží. Jsem vlastně něco jako tvůj táta. Málokterýho ti schválím. A sportovci jsou pitomci. Krátká odmlka. Ale tentokrát se samozřejmě můžu mýlit. Ale asi bude hezkej, že jo? Všichni na ně zírají a potutelně se smějí. NICKY: Samozřejmě že je hezkej. A pro tvou informací, je překvapivě milej, pozornej a romantickej, což ani jeden z tadytěch dvou šašků neumí, takže bys ho fakt neměl odsuzovat dopředu, protože je skvělej a to neříkám jen proto, že ho... zarazí se. Prostě ho nekrizituj, nebo si budu hledat novýho nejlepšího kamaráda. BORIS: Tak počkat, počkat... VÁCLAV: Chceš říct, že neumím bejt pozornej a romantickej? BORIS: A o mně tvrdíš to samý? Vážně jsi teď řekla, že Tom má obě z výše uvedených vlastností a my ani jednu? Málo nás znáš, Nikolo Rollová, málo nás znáš. VÁCLAV: Jo, zklamala jsi nás. Uvnitř zuřím. Oba se na sebe podívají. THOMAS: Já nevím, proč se tak divíte, tohle je přece všeobecně známá věc. Ví to fakt úplně každej. Mimochodem, děkuju Nicky, zbožňuju tě navěky. VÁCLAV: na Borise. Borisi. BORIS: na Václava. Václave. VÁCLAV: V tuhle chvíli bych nejradší odešel. BORIS: Já taky. Ale není to vhodná chvíle. A navíc by to mohlo naší pověst poškodit ještě víc. Jsme páni, zůstanem. A kromě toho, zajímá mně, co nám o Peterovi poví dál. Oba koukají před sebe, ale plácnou si. VÁCLAV: Jasně, kámo. Jsme nejlepší. BORIS: Bezpochyby. Dají nohy na stůl a překříží je. Potom překříží i ruce. VÁCLAV: Potřebujem tmavý brejle a kšiltovky. BORIS: Jo. Bez toho to vypadá blbě. Tak příště. Chvíle ticha. NICKY: Myslím, že vám už nic neřeknu. A na seznámení zapomeňte. JANE: šeptem pro sebe. Sakra. Na všechny. No, já nevím... neměli bychom už jít všichni? THOMAS: Jasně, bude véča. Všichni se začnou zvedat a odcházejí. JANE: Ale ne u nás. Půjdete do svých bytů. THOMAS: Jakože budete drbat o důležitejch věcech a my ne? LUCY: To je fuk. Byty maj tenký stěny, takže u nás to uslyšíme. Můžete přijít. BORIS: Děkuji ti, Lucy. Já přijdu. Nebudu sdílet byt s někým, kdo je pozorný a romantický. THOMAS: Borisi, to je ale tvoje chyba, že takovej nejseš, za to nikdo jinej nemůže. BORIS: vážně. Jak chceš, Thomasi. Jak chceš. Loučí se s Val a vycházejí z kavárny. THOMAS: jde společně s Lucy úplně vzadu. Lucy? LUCY: Jo? THOMAS: Vážně v kavárně skoro řekla, že ho miluje? LUCY: Řekla. Taky jsem to slyšela. Trochu mě to šokovalo. To ještě nikdy neudělala. Fakt tě lituju. THOMAS: Hele, co dělám špatně? LUCY: Ty neděláš špatně vůbec nic. Nechápu, že to tý holce nedojde, obzvlášť potom, když jsi jí to, že ji miluješ a chceš ji řekl v podstatě přímo. Jak je to už dlouho? THOMAS: Já nevím, to si nepamatuju... Chvíli se odmlčí a pak řekne velmi rychle. Bylo to 30. listopadu 2016 přesně v půl devátý večer. Já už se prostě víc snažit nemůžu, to už totiž ani nejde. Ale nechme tohle bejt. Jak to máš s Vaškem? LUCY: Pořád nic netuší. Já mu to prostě nemůžu říct... Sama se za to stydím. Vždyť on je tak strašnej. A to, že je příšerný prase a bordelář je ten nejmenší problém. Já vlastně nevím ani to, proč s ním bydlím. Bože, Tome, my jsme tak zoufalí. Thomas si povzdechne a nabídne Lucy rámě. THOMAS: Vidíš, jsem pozornej. Nedělám to jen proto, že se to o mně říká. LUCY: Jasně, já to vím, mně to nemusíš dokazovat. Všichni zajdou do domu, ve kterém bydlí. Následuje zatmívačka. Byt Jane a Nicky. NICKY: Jane, já ti musím něco říct. JANE: To jsem ráda. Aspoň tě nemusím přemlouvat. Je to doufám o Peterovi, že jo? NICKY: Jasně že jo. Dneska odpoledne jsem šla z práce na chvíli k němu domů. JANE: Pokud je to všechno, tak je to fakt strašně pitomá historka. NICKY: Nemusím ti to říkat. Vlastně je to jenom moje věc. JANE: Promiň. NICKY: Takže přišla jsem k němu a byl roztomilej. A chtěl to. JANE: A ty jsi nechtěla? NICKY: No. Ještě jsem nechtěla. Jsme spolu pár dní! Ale pak si sundal tričko... a já podlehla. Zasní se. JANE: To myslíš vážně? NICKY: Naprosto. Všechno se dostalo do správnejch dírek. A myslím, že tenhle můj vztah bude jinej. Myslím, že by nám to mohlo vydržet. JANE: Ach bože, mám z toho takovou radost! Obejmou se. Byt Thomase a Borise. BORIS: Thomasi, prosím, odpověz mi po pravdě, co přesně bych se sebou měl udělat. THOMAS: Ty se k tomu zase chceš vracet? No dobře. Tak jo. Jseš příšerně sebestřednej, samolibej, a nechutně přechytralej. A tvoje univerzální téma na jakoukoliv schůzku s kýmkoliv je pouze podrobná historie jeruzalémskýho království, včetně životopisů všech králů a účastníků křížovejch výprav. Tvoje sváděcí techniky jsou ale jinak docela dobrý, jseš velmi schopnej... jen se ti to prostě vždycky zvrhne. A když potom vyjde najevo tvoje prakticky bezedná zásoba špatnejch vlastností a všechno se to zkombinuje, tak je to prostě špatný. A navíc působíš jak úchylák. Bejváš moc nadrženej už od začátku. BORIS: No dobře, sice absolutně nesouhlasím se vším, co jsi mi právě řekl, ale i kdyby to byla pravda, tak mi řekni, proč holky nechtěj ani tebe. Já kdybych byl holka, tak bych tě bral hned, ale očividně je taky odpuzuješ. Proč? THOMAS: Netuším. Jsem veselý, zábavný a oblíbený společník. Na rande mi ale tahle poloha nikdy nefungovala, nevím proč, štve mě to. Pak asi působím jako intelektuální podivín, kterej viděl holku jen v televizi. Asi. Je to děsivý. Chvíli jsou oba zticha. Potom se zvednou a mlčky odcházejí do svých pokojů. Byt Lucy a Václava. Obývák. Slyšíme chrápání. Ze svého pokoje vychází s naštvaný výrazem v obličeji Lucy. Vchází do Václavova pokoje. Václav spí, jen v trenkách, chrápe a krásně se u toho usmívá. Lucy po něm hodí polštář. Václav se probudí, podívá se na Lucy, řekne ?brý ráno?, otočí se a spí dál. Lucy protočí panenky a odchází z pokoje. Záběr na Václava.
Poslední úprava stránky: 2010-04-23 08:26:10