Burza práce
Barbora Benešová2011-06-16 20:57:16 - Smazat inzerát
Adresa: Jeviněves 95, okr. Mělník
E-mail: benesova@prahanoviny.cz
Telefon: 775291184

Nabízím hotový román po korektuře, jde o první díl trilogie. Román s nadpřirozenými jevy, lehce sci-fi či fantasy. Druhý díl je hotov, třetí z poloviny. "Aby zachránil milovanou ženu a své dosud nenarozené dítě, musí zradit všechno čemu dosud věřil, a za co bojoval. Musí vyzradit děsivé tajemství. Tajemství, pro které slíbil i zabíjet..."
Před hodinou fyziky si ještě zašla na záchod. Postavila se před zrcadlo a prohlížela si svůj ztrápený obličej. ?Ahoj, Emily,? pozdravila jí Sophie, která právě vycházela z kabinky. ?Ahoj,? odpověděla Emily tiše. Sophie si umyla ruce a odešla ze záchodu na chodbu. Nikdo tam už nebyl, bylo tam ticho. Emily se prohlížela v zrcadle, omyla si obličej studenou vodu. Když znovu otevřela oči a podívala se na sebe, zahlédla za sebou stín. Prudce se otočila a vykřikla. Stál tam Billy. ?Nekřič,? prosil ji šeptem. ?Co tady děláš, tady nemáš co dělat, jsou to dívčí záchody,? křičela nahlas, ?jdi ode mě, nepřibližuj se ke mně.? ?Co se děje?? ?Jestli uděláš ještě krok, budu křičet,? hysterčila. Billy došel až k ní bez zastavení a políbil ji, aby nezačala křičet. Po chvíli ji pustil a ustoupil o krok. Emily lapala po dechu. ?Nekřič, prosím tě, musím s tebou mluvit,? naléhal. Emily neodpověděla, bála se ho. Opravdu pro ni byl nebezpečný? Opřela se zády o pult s umyvadly a čekala. Teď mě možná zabije a najde mě tady večer školník, až bude vytírat školu, pomyslela si pro sebe. Už se viděla na zemi v kaluži krve. Znásilněná, pobodaná a hlavně mrtvá. Bude to bolet? Napadlo ji, že to třeba bude rychlé, ani nic neucítí. Nebo ji jen unese a bude ji držet někde v lese jako ty ostatní? ?Co se stalo?? ptal se Billy. ?Nic, proč?? zrychleně dýchala. ?Cítím z tebe strach,? řekl Billy. ?Ne.? ?Ty se mě bojíš? Proč?? nechápal její odmítavý postoj. ?Nebojím,? klepal se jí hlas. Najednou se otevřely dveře a dovnitř doléhal hluk ze školní chodby. Emily se polekaně otočila ke dveřím a čekala, kdo vejde. Billy zalezl do kabinky a zavřel se tam. Byla to holka z nejnižšího ročníku. Zarazila se, když ji viděla vystrašenou. Emily se konečně probrala, vzala batoh na záda a vyběhla na chodbu. Nezastavila se, až v učebně fyziky. Vběhla do lavice ve chvíli, kdy si Alain sedal vedle ní. Utírala si slzy a otočila se k oknu, aby ji Alain neviděl. Lapala po dechu, musela se rychle uklidnit. Jak jen z toho ven, jak se z toho jen dostane. Je přece příliš mladá, na to, aby umřela. ?Víš, že nás naše oči někdy klamou?? řekl Alain tiše, aby ho nikdo jiný neslyšel. ?Cože?? nechápala. ?Někdy něco vidíme a mozek k tomu přidá docela jinou událost, pak vznikají nedorozumění. Všechno není tak, jak na první pohled vypadá,? vysvětloval Alain, ale ani jednou se na Emily nepodíval. ?Proč mi to říkáš?? nechápala, přece nemohl vědět, co se jí honí hlavou. Položil levou ruku na lavici, vyhrnul se mu dlouhý rukáv a pod ním vykoukly ty samé hodinky, jako měl Billy. Červená kontrolka tam byla také, ale neblikala. Únosce, napadlo ji. Další vrah. Tohle nemůže být skutečné, musí to být jenom sen. Určitě se jí to všechno jenom zdá. Musí se probudit! Vyděsila se, vyskočila ze svého místa a utekla pryč ještě dříve, než začala hodina. Alain se jen usmál její reakci a mávl nad tím rukou. Znovu běžela na záchod, kde se potkala s Billym. Musí s ním mluvit, musí se to rozhodnout. Buď ji zabije, nebo přežije, ale už musí vědět pravdu. Vběhla na toalety a ani nečekala, až se dveře zavřou. Chodba byla prázdná, všichni byli ve třídách. ?Billy,? zavolala, ale nikdo se neozval. ?Sakra, neschovávej se a pojď si pro mě,? řekla naštvaně a otevírala jedny dveře za druhými. Nikde nebyl, všude bylo ticho a prázdno. Povzdechla si a posadila se na zem k umyvadlům. Nějaký gang evidentně usiloval o její život. Naháněli ji jako slepici, točila se v kruhu a nebylo z něj úniku. Teď to pochopila, Billy ji nemiloval, chtěl ji jen zabít. Miloval ji jako svou oběť. Plakala, hrozně moc plakala. Večer seděla na posteli ve svém pokoji a plakala. Proč se tohle muselo stát zrovna jí? Proč kluk, do kterého se zamilovala, musí být únoscem? Třeba jí ale zrovna ublížit nechce, třeba ji vážně miluje, ale přece nemůže udržovat vztah s únoscem. Připadala si jako nafouknutý balon, komu se má svěřit? Mámě to říct nemůže, už slyší ty řeči, jdeme na policii nebo okamžitě se s ním musíš přestat stýkat. Sandy. Určitě, musí zavolat Sandy. Vytočila číslo na mobilním telefonu. ?Sandy, ahoj to jsem já, neruším?? ptala se opatrně. ?Ne, jasně, povídej, co se stalo? Jsi nějaká zkroušená,? polekala se Sandy. ?Ty pláčeš?? ?Ne,? rozplakala se. ?Co ti ten hajzl zase udělal?? rozběsnila se Sandy. ?On, on je ten únosce z lesa,? vysoukala ze sebe. ?Cože? Kdo? Co?? ?Billy, on je určitě ten únosce, co zabil ta děvčata, mám spoustu důkazů, ale nemůžu jít na policii,? plakala. ?Proč ne?? ?Nemám nic v ruce, jen to, co jsem viděla, jak se choval divně, co říkal a co jsem si spojila do souvislostí.? ?A cos viděla?? ?Viděla jsem ho u lesa, v noci, nikdo tam teď přece nechodí.? ?A jsi si jistá, že to byl on?? pochybovala Sandy. ?Jsem, naprosto. Viděla jsem mu do tváře a viděla jsem ty jeho hodinky.? ?Hodinky? Digitálky má každý.? ?Jenže jeho hodinky mají to červené světlo. Jeho hodinky čas od času zablikají a on potom bez vysvětlení zmizí. Je nervózní, když se rozblikají.? ?A co to znamená?? ?Nevím, třeba má v lese nějaké čidlo, které mu dá znamení, když tam projde žena,? plácala. ?To je blbost, čidlo v lese.? ?Nevím, co mám dělat, Sandy,? rozplakala se ještě víc. ?Rozhodně se s ním už nesmíš sejít, vyhýbej se mu. Mohl by ti ublížit.? ?Proč neřekneš, že mu rozbijeme hubu?? štkala do telefonu. ?Protože tohle už není žádná legrace. Tohle nebudu zlehčovat ani já. Drž se doma nebo u bráchy, ten by tě ochránil,? varovala ji Sandy. ?Jenže on má strašnou sílu, mám strach.? ?Neboj se, Emily, určitě se to nějak vyřeší, nezoufej. Na něco přijdu. Hlavně nevycházej z domu a pořádně zamykej, zavírej okna a tak. K vám si určitě netroufne přijít.? ?Může klidně zazvonit, na mámu udělal hrozně dobrý dojem. Pustila by ho bez zaváhání dál,? zoufala si Emily. ?Jo, tak to by sedělo. Vrazi jsou vždycky milí a strašně hodní, ale nesmí se jim věřit.? ?Moc koukáš na televizi.? ?Ne, vážně, Emily, musím končit, ale dej na sebe pozor. Já něco určitě vymyslím, a když ne, tak odsud utečeme nebo půjdeme na policii a požádáme o ochranu pro tebe.? ?Dík, Sandy,? položila s pláčem telefon. Emily a Sean zůstali večer doma sami. Maminka totiž uhodila na Michaela, ten se omlouval a vysvětloval, že v tom rozhodně žádná jiná není. Prý začal s chlapy hrát karty, a proto je tak často v hospodě. Vzal ji na večeři na usmířenou, když odcházeli, maminka zářila jako sluníčko, ale Michael vypadal znuděně. Maminka jim ještě kladla na srdce, že musejí být opatrní, aby se zamkli a nikomu neotevírali, jako by byli malé děti nebo jako by měli být doma sami poprvé. Oba ji vzorně ujišťovali, že budou opatrní. Ano, nikomu neotevřeme. Neboj se, mami, půjdeme brzy spát. Ano, budeme se učit. Ne, neotevřeme nikomu. Odpovídali na její upozornění několikrát za sebou. Když se za nimi zaklaply dveře, Sean řekl Emily: ?Zůstaneš tu sama, nevadí? Mám rande.? ?A proč jsi to mámě neřekl?? divila se posměšně. ?Zaprvé jí do toho nic není a za druhé by mě dneska stejně nepustila, nechtěla by, abys tu zůstala sama. Vždyť jsi ji slyšela,? rozhodil ruce Sean. ?Půjdu si lehnout, jsem unavená, klidně jdi,? řekla Emily. Sean počkal, až odjedou, potom vyběhl ke svému autu a zmizel na ulici. Emily vyšla do svého pokoje a hned si opravdu lehla. Zalezla do postele, přikryla se až po bradu a usnula neklidným spánkem. Zdálo se jí, jako by ji někdo hladil po obličeji. Bylo to hrozně příjemné, teplé ruce jí osahávaly celý obličej, myslela si, že sní o Billym. Ale o tom, kterého znala z dřívějška. Ne o tom, kterého poznala teď. I když věděla, že je opravdu nebezpečný, nedokázala na něj nemyslet. Asi skutečně nevěřila tomu, že byl tím únoscem. Ještě jí zbyla alespoň ta jiskřička naděje. Otevřela oči, všude byla tma, ale nad ní se skláněl Billy. Usmíval se. Vyjekla a posadila se na posteli, přitáhla si deku blíž k tělu a couvala až ke zdi. ?Co jsem provedl, proč se mě bojíš?? ptal se Billy. ?Jak ses sem dostal?? křičela. ?Nekřič nebo vzbudíš sousedy,? prosil ji. ?Jak ses sem dostal?? řekla ostře. ?Oknem, po okapu,? vysvětlil. ?Okno na noc zavírám,? řekla tvrdě, strach ji opouštěl a rozhodla se, že bude bojovat do poslední chvíle. ?Tak asi špatně,? usmál se. ?Prosím tě, neubližuj mi, já to nikomu nepovím,? prosila a začala plakat. ?Co nikomu nepovíš?? ?Vím, kdo jsi, ty jsi ten, co unáší ty lidi v lese,? v hrdle jí vyschlo a klepala se po celém těle. ?Ty si vážně myslíš, že bych ti mohl ublížit?? zarazil se. Byl překvapený. ?Já ? já nevím,? koktala. ?Nikomu jsem neublížil,? byl přesvědčivý. ?A co ty hodinky? Když ti začnou blikat, zmizíš. Viděla jsem tě v lese. Jsi tak nerozhodný, chvíli mě miluješ, pak se mi vyhýbáš. Producíruješ se s tou blonckou, pak mi vyznáváš lásku, co si mám asi myslet?? ?Nemůžu ti to říct, Emily, byla bys v nebezpečí,? vysvětloval.
Poslední úprava stránky: 2010-03-23 14:57:41