Burza scénářů a literárních děl
Roman Mahel2018-05-27 19:37:31 - Smazat inzerát
Adresa: Rettigové 298, 541 01 Trutnov
E-mail: r.mahel197@seznam.cz
Telefon: 607250334

Vážení přátelé, pěkných a originálních filmových pohádek není nikdy dost, a proto bych zde k jedné nové rád nabídl svůj scénář. K inzerátu přikládám na ukázku první stránku literárního scénáře.
Potemnělý sál života je obložený chladným kamenem. Hoří v něm velké množství svíček položených na studené kamenné podlaze. Nalevo od malých svíček nás upoutá tmavá silueta pokrčené ženy pokládající na zem další zapálenou svíčku. Tato osoba je lidem známá jako Královna Světla. Tuto osobu lze popsat jako ženu středních let s dlouhými plavými vlasy svázanými do copu. V její bledé tváři už přibývající léta malují první vrásky. S pohledem na moře svíček se žena postaví a odvrátí svůj zrak na druhý konec sálu. Stejnou tvář po pár krocích napříč místností ozáří světlo zářící aury. Ta obklopuje půvabnou dívenku, která svým vzhledem vypadá asi na dvanáct let. Tato holčička, mezi lidmi známá jako Dívka Světla, má nastavené dlaně, ve kterých se díky kouzelné moci objevuje další svíčka symbolizující narození nového človíčka. Ve stejný okamžik se ve velkém zrcadle stojícím naproti oběma postavám objevuje zralá žena z vesnice s šátkem na hlavě. Šťastně se usmívající maminka drží plačící právě narozenou holčičkou zabalenou ve lněné plíně. ?Ta je dnes poslední,? řekne žena, když odebírá z dívčiných dlaní zažehnutou svíčku. Hořící symbol nového života pokládá královna na podlahu k ostatním. Královna Světla a Dívka Světla splnily pro tento den svoji nejdůležitější povinnost a mile se usmívají na šťastnou maminku v zrcadle. Úsměv spokojené maminky s novorozenou Adélkou v zavinovačce nás zve do statku Vávrových. Přicházíme do světnice právě ve chvíli, kdy Anna Vávrová pokládá svoji plačící Adélku do dřevěné kolébky, kde se novorozená holčička cítí nejlépe. Díky tomu dětský nářek rychle odezní. U velkého stolu sedí na dřevěné rohové lavici urostlý a prošedivělý statkář Václav Vávra, jeho dva synové osmnáctiletý Jan a třináctiletý Vojtěch a jejich mladší sestra osmiletá Vendulka. Všichni čtyři si pochutnávají na bramborových plackách pomazaných vepřovými škvarky. U rozpálené pece hlídá třináctiletá Eliška Vávrová další bramborovou placku, aby se nespálila. Čas oběda vyruší zaťukání na dveře. ?Dále,? pozve hosta Václav. Do světnice vstoupí rytíř Sudivoj oděný do hnědého varkoče s nákrčníkem. Hruď mu zdobí znak s vyšitým rudým lvem uprostřed stříbrného pole. Tento erb je symbolem Hostimírova království. ?Pozdrav Pán Bůh.? ?Buď zdráv, Sudivoji,? pozdraví Václav svého přítele. ?Strýčku.? Obejme hosta s úsměvem na líci Eliška. ?Nech tak.? Eliška povolí objetí na uvítanou a vrátí se k pečení placek. ?Zde máš, Aničko, pro nejmladší prstýnek pro štěstí a trošku myrhy na všechna bolení.? ?Za obě ti děkuji, Sudivoji.? S úsměvem přijímá Anna oba dárky. ? Strýčku, sedni si u nás a vezmi si čerstvou placku,? pobídne hosta Eliška. ?Rád.? Sudivoj s chutí přisedne ke stolu, kam mu Eliška naservírovala pokrm. Na cimbuří hradu krále Maxmiliána jsou zavěšeny prapory, s šachovnicovým motivem červenobílých kostek, se kterými si pohrává vítr. Uprostřed každé vlajky je bílý erb se siluetou černého škorpióna uprostřed. Na hradním nádvoří nás vítá zvolání krále Maxmiliána. ?Pánové. Kdo si se mnou poradí, toho čeká odměna.? Proti neohroženému panovníkovi vytasí meč pět králových vojáků. Král Maxmilián překypuje energií a svoji obratnou prací s mečem porazí čtyři soupeře. Z povzdálí řinčení mečů pozoruje několik dvořanů. Poslední z vojáků, urostlý mladý muž s černými vlasy až po ramena, díky své hbitosti získává převahu na svou stranu a po chvíli přímým úderem mečem vyrazí králi z rukou zbraň. Poražený král je nucen se vzdát. Král vytáhne z kabátce váček se zlaťáky, zatřese jim, šibalským zrakem přejede přítomné a z patra pohlédne na vojáka. ? Kryštofe, má náklonnost jest ti největší odměnou.? S těmito slovy si lakomý král své zlaťáky opět uschová do kabátce. ?Díky, pane,? zklamaně poznamená Kryštof. Ztuhlý výraz vojákovy tváře obměkčí až královo obdivné poplácání po ramenou. ?Buď mým pobočníkem.? ?Budiž tvá vůle,? souhlasí Kryštof s nabídkou.
Poslední úprava stránky: 2010-04-23 08:26:10