Burza scénářů a literárních děl
Jana Pekárková2015-02-08 19:45:00 - Smazat inzerát
Adresa:
E-mail: jpekarkova@seznam.cz
Telefon: 739829224

Dobrý den, nabízím rukopis k vydání knihy. Jedná se o pohádkový příběh v rozsahu 74 normostran. K pohádce mám připravené i vlastní ilustrace. Přikládám ukázku. V případě zájmu zašlu anotaci a celý text. s pozdravem Jana Pekárková
Tajemství jezerního města Kapitola 1 Bylo krásné letní odpoledne a Kačenka s Vítkem se rozhodli, že si půjdou spolu hrát. Již od malička byli velcí kamarádi. Ono také není divu. Domky, ve kterých bydleli se svými rodiči, stály hned vedle sebe. Kačenka s Vítkem vyrazili hned po obědě ven. Jejich maminky za nimi ještě stačily zavolat: ?Vítku, Kačenko, vraťte se domů čistí a včas na večeři.? Obě dvě dítka vše maminkám slíbila a už utíkala po cestičce. Ta je dovedla na nedalekou louku, jež se rozléhala hned za vesnicí. Stál zde starý a opuštěný dům. Obě děti se před ním zastavily a přemýšlely co budou dělat. Až pak Vítek vykřikl: ?Víš ty co, Kačenko? Mohli bychom ten starý dům prozkoumat. Tady určitě nikoho rušit nebudeme.? Jakmile Kačenka uslyšela Vítkův návrh, hned prohlásila: ?Máš pravdu, Vítku! Zde určitě nikdo nebydlí. Myslím, že bychom se dovnitř mohli podívat. To bude ale dobrodružství.? Jak tedy Kačenka s Vítkem řekli, tak také udělali. Oba vyrazili kupředu k tomu domu. Za malou chviličku došli k jeho dveřím. Pro jistotu ještě Vítek zaklepal na dveře, zda jim někdo nepřijde otevřít. To se ale nestalo. A tak tedy naši kamarádi vešli dovnitř. Jakmile byli uvnitř, řekli oba najednou: ?Tento dům musí být opravdu moc starý.? Dům měl vytlučená okna a bylo v něm tolik prachu, až se dětem chtělo kýchat. Po chvilce ale Kačenku i Vítka prach přestal šimrat v nose a mohli tak začít s prozkoumáváním celého domu. V domě bylo tolik všemožných věcí a různého harampádí, až z toho dětem šla hlava kolem. Protože ani jednoho malého objevitele doposud nezaujala žádná z mnoha věcí, procházeli domem dál a dál. Zanedlouho Kačenka prohlásila: ?Mám pocit, jako kdyby nás někdo sledoval. Když ale kouknu za sebe, nikoho tu nevidím.? Vítek nad tím jen mávl rukou a řekl Kačence: ?Mám také takový pocit. Myslím ale, že se nám to jenom zdá.? Po chvilce obě děti pokračovaly v průzkumu posledních místností v domě. Kapitola 2 Když děti vstoupily do úplně poslední místnosti, čekalo zde na ně jedno strašidelné překvapení. Vítek totiž zahlédl za hromadou jakéhosi harampádí lidskou kostru. Tu zde vůbec nečekal a tak se velice polekal. Jakmile vylekaného Vítka uviděla Kačenka, běžela za ním, aby zjistila, co se vlastně děje. V tu ránu i ona uviděla ten strašidelný výjev. Kostra ve svém pařátu svírala nějaký papír stočený do ruličky. Ruku se svitkem natahovala k dětem. Kačence i Vítkovi připadalo, jako kdyby je prosila o pomoc. Po chvilce děti uslyšely jakýsi hlas: ?Prosím, pomozte mi. Pomocí svitku mne osvobodíte.? Dva kamarádi samým úlekem vyběhli ven před dům. Tam se ale zastavili a začali přemýšlet, co budou dělat. Pak Kačenka řekla: ?Co když opravdu někdo potřebuje pomoci, Vítku!? Proto tedy opět vešli dovnitř a pokračovali dál do místnosti s kostrou pro záhadný svitek. Jakmile svitek uchopili, zlehka zavál větřík a znovu promluvil čísi hlas: ?Velice vám děkuji.? Kačenka s Vítkem se jen usmáli a protože zde nebylo nic dalšího k vidění, pomalu odešli pryč z domu. Venku na louce celý svitek rozevřeli. Samou zvědavostí se nemohli dočkat toho co v něm uvidí. Na horní straně byl namalován nějaký obrazec ve tvaru kruhu. Uvnitř kruhu bylo několik znaků, jejichž význam děti neznaly. Pak ale Kačenka špitla: ?Vítku, podívej! Vypadá to, jako kdyby svitek schovával ještě něco.? A ukázala na okraje složeného svitku, které byly uprostřed papíru. Vítek se zatajeným hlasem dodal: ?Tak to zkusíme otevřít.? Kačenka s Vítkem tedy svitek opatrně rozevřeli. Tak zjistili, že ukrývá nějaký text napsaný cizí řečí. Vítek nad ním jen zakroutil hlavou a řekl: ?To je ale divné psaní. Ale co, dnes už ho stejně nevyluštíme. Musíme přece domů. Slíbili jsme našim maminkám, že se vrátíme na večeři.? Kačenka s Vítkem souhlasila a pak navrhla: ?Měli bychom ho ale odnést s sebou. Co kdyby byl opravdu kouzelný a někdo zlý by jej sebral?? Tentokrát Vítek souhlasil s Kačenkou a dodal: ?Na svitek ale musíš dávat pozor ty. Víš, jak já jsem nepořádný a hned vše ztratím. U tebe bude v bezpečí.? Kačenka tedy papír smotala do ruličky a nechala ho u sebe. Poté se oba rozeběhli po cestičce domů. Kapitola 3 Druhý den, když Kačenka s Vítkem vstali, rozhodli se, že půjdou spolu do nedalekého lesa pozorovat zvířátka a tam budou přemýšlet, jak rozluští tajuplný svitek. Pozorování zvířátek je však brzy omrzelo a tak si mezi stromy hráli na schovávanou. Při této hře oba dočista zapomněli na úkol, který si dali. Tu však najednou naši kamarádi seběhli z cesty a rázem se ocitli u jakési neznámé chaloupky. Ani jeden z nich nevěděl, jak daleko jejich vesnice od tohoto místa je. A tak se oba polekali toho, že jsou ztraceni. To ale nebyli. Z chaloupky totiž vykročil jeden stařík, který vlídně promluvil: ?Ale, ale, podívejme koho to tu máme. Kačenka a Vítek. Nebojte, má milá dítka! Mé jméno je Vincent a protože vím, kde bydlíte, velice rád vás dovedu domů.? Jakmile Kačenka s Vítkem uslyšeli Vincentova slova, hned radostí povyskočili. Pak mu rychle odpověděli: ?Moc vám děkujeme, milý pane. Jak se vám jen odvděčíme?? Na to hned stařeček řekl: ?Inu, milá dítka, já nic nepotřebuji. Mám moc rád procházky, proto vás s potěšením dovedu domů. Pokud ale budete souhlasit, po cestě bych se pustil do vyprávění jednoho příběhu. ? Obě děti velice rády poslouchaly různé báje a pohádky a tak s jeho návrhem souhlasily. Kapitola 4 Vincent tedy začal s vyprávěním svého příběhu: ?Byl jednou jeden dům a v tom domě žil jeden mocný čaroděj. Čaroděj se jmenoval Baloun. Baloun kdysi býval známý po celé zemi. Pro svou moudrost a ušlechtilost byl uznáván jak mezi ostatními čaroději tak i mezi lidmi. Jak už to ale na světě chodí, lidé postupem času přestali na všechny ty čáry a kouzla věřit. Samozřejmě, že přestali věřit i samotným čarodějům. Všichni čarodějové se s tímto faktem smířili. Bohužel čaroděj Baloun ne. Tato lidská pošetilost ? tak tomu sám Baloun říkal, ho velmi rozzlobila. A tak se rozhodl, že celé lidstvo potrestá. Po dlouhém přemýšlení probudil jakéhosi ducha, který dlouhá léta spal v hrobce starého zámečku. Ten zámeček i s hrobkou stával na samém dně jednoho krásného údolí. Okolo zámku se rozprostíralo malé město, kterým protékala průzračná řekla. Jednoho dne se ale mezi lidmi začalo mluvit o tom, že na světě ubývá pitné vody. Proto přišlo několik vědců s návrhem, že je na čase postavit přehradu s pitnou vodou, aby všichni měli co pít. Vědci se nakonec usnesli, že přehradu postaví právě zde, v tomto údolí. Protékala jím přece řeka a voda v ní byla velmi čistá. Jak tedy chytří pánové rozhodli, tak také udělali. Jen co lidé opustili své domovy, přišla na řadu výstavba jezera s pitnou vodou. Netrvalo dlouho a v údolí se namísto malého městečka rozléhalo velké jezero. Vodu z přehrady pijeme dodnes. Hladina jezera však ukrývá spoustu tajemství z dávných dob, o kterých se nám dnes může jenom zdát. Určitě jste už o skoro všem co vám nyní říkám, slyšeli z vyprávění vašich rodičů.? Kačenka s Vítkem přikývli, protože opravdu věděli, o čem stařeček mluví. Často se k přehradě chodí dívat na labutě, jak si spokojeně plavou po hladině. Stařeček Vincent pak pokračoval dál: ?Už jsem vám vyprávěl o duchu člověka, který odpočíval s ostatními svými předky v hrobce, jež je teď ukryta pod hladinou jezera. Pak ale přinesl čaroděj Baloun svitek s jakousi tajnou formulí. Tou ducha vysvobodil z věčného spánku. Formulí sepsanou neznámým jazykem můžete oživit velkou spoustu duchů. Pokud ji tedy dokážete správně přečíst. A to čaroděj Baloun, jako jediný na světě, velice dobře umí. Je to totiž řeč duchů.? Tu však najednou stařeček ztichl. Po chvilce zadumání pokračoval dál: ?Teď si asi říkáte, proč vám povídám o tajném svitku a o zlém duchovi. Vše vám nyní vysvětlím.? A pustil se do vyprávění: ?Tím, jak čaroděj Baloun probudil ducha, který spal v hrobce, rozpoutal na světě plno smutku a beznaděje. Duch totiž dostal od čaroděje jeden úkol. Tím úkolem bylo to, že musí do svého podvodního světa unášet malé děti. Prý proto, aby potrestal jejich rodiče za to, že přestali věřit v jeho moc a kouzla.? Jen co Vítek uslyšel o unášení dětí pod vodní hladinu, smutně řekl: ?Ale jak to, že se ty děti neutopily? Vždyť pod vodou nemohou dýchat!? Na to mu hned stařeček odpověděl: ?Inu, milý Vítku, duch to moc dobře ví. Proto vždy pronese jedno kouzlo, kterým zajistí, aby ta dítka mohla pod vodou žít. Jakmile je duch odnese do podvodního města, nemůže je už pustit zpět k jejich rodičům. A tak všechny děti moc pláčí a prosí ducha, zda by je nepropustil zpět domů. Ten si také přeje, aby jeho vězni mohli opustit toto podvodní vězení, ale propustit je nemůže. Je totiž začarován mocnou formulí z tajemného svitku. Mnohokrát se duch snažil přemluvit čaroděje Balouna, aby ho tohoto údělu zbavil. Ten mu ale pokaždé odvětil, že dokud nebudou v podvodním městě všechny děti, nedopřeje mu klidu. A tak musí duch pokračovat v tom, co začal. I když se mu to vůbec nelíbí. Dokud totiž nesplní čarodějovy požadavky, nebude moci jít ke svým předkům a opět spát věčným spánkem. Proto se duch o všechny ty dětičky moc hezky stará a vypráví jim mnoho pohádek. Prý proto, aby nesmutnily po domově.? Kapitola 5 Jakmile Kačenka s Vítkem uslyšeli stařečkovo vyprávění velice se polekali. Po chvilce ale Vítek řekl: ?Kde vlastně ten čaroděj bydlí? Vždyť přece nemůže nechat odvést všechny děti do podvodního města. Nemohl byste ho přemluvit k tomu, aby propustil ducha k jeho předkům a stal se zas hodným čarodějem?? Než stačil stařeček Vítkovi odpovědět, Kačenka zaraženě dodala: ?A vlastně ? existují vůbec nějací čarodějové? Nikdy jsem o žádném neslyšela. Tedy, slyšela, ale jenom v pohádkách.? Stařeček Vincent na děti mrkl a pak jim oběma odpověděl: ?Milá Kačenko, jsem velice rád, že ses na to zeptala. Čarodějové opravdu existují. I já sám patřím mezi ně. Jsem v řádu hodných čarodějů. Jak už jsem ale říkal, lidé přestali na naše schopnosti věřit. Proto jsme se všichni uchýlili do ústraní a zbytečně na sebe nepoutáme pozornost. Toto však čaroděj Baloun nedokázal. A tak se rozhodl, jak se rozhodl ? však už víte. Sám jsem Balouna mockrát přemlouval k tomu, aby ta nebohá dítka nechal být. Pokaždé mi ale odpověděl, že lidé musí být za svou pošetilost potrestáni. Jednoho dne se však o čarodějovi Balounovi a jeho zlých plánech dozvěděl jeden moc hodný člověk. Proto ho navštívil v jeho domě a zkusil přemluvit k tomu, aby všechny děti vysvobodil z podvodního světa a ducha poslal opět spát. Teď mě ale napadlo ? víte vůbec, kde Baloun bydlel?? Zeptal se najednou stařeček Vincent. Kačenka s Vítkem pokrčili rameny, protože to opravdu nevěděli. Stařeček se tedy pustil do vysvětlování: ?Čaroděj Baloun bydlel právě v tom domě, ve kterém jste včera našli záhadný svitek.? Jakmile Vítek uslyšel o ruličce pergamenu, skočil stařečkovi do řeči: ?Jak to, že víte, že jsme včera našli tajemný svitek? Vždyť i já sám jsem na něj málem zapomněl.? ?Inu, milý Vítku, vždyť jsem čaroděj. A čarodějové ví spoustu věcí.? Po chvilce přemýšlení čaroděj Vincent pokračoval dál: ?Nyní se však vraťme k mému vypravování. Tento dům je velmi starý a odehrálo se zde mnoho podivných věcí. Já vám však budu vyprávět jen o čarodějovi Balounovi a jeho příběhu. Tak tedy. Jak už jsem říkal, Baloun bydlel domě, který jste navštívili včera. Poté, co se čaroděj rozhodl vypustit ducha z hrobky v podvodním městě, začaly mizet děti z pozemského světa. Pak ale za Balounem přišel ten hodný člověk, aby ho přemluvil ke změně názoru. To Balouna tolik rozzlobilo, že ubohého človíčka potrestal také. Vše už z velké části víte. Nevíte však to, že kostra, kterou jste našli v domě, kdysi patřila právě tomu člověku, jenž chtěl pomoci uneseným dětem. Baloun ho totiž proměnil v ducha a jeho kostru nechal v domě. A pak se stalo to, co nikdo neočekával. Čaroděj Baloun zmizel kamsi do neznáma. Už dlouhá léta se tu neobjevil a nikdo z nás čarodějů neví, kde je.? Stařeček Vincent domluvil a na dlouhou dobu utichl. Pak znenadání promluvil: ?Nyní mi, milé děti, dovolte, abych vás o něco požádal. Mám totiž pro vás jeden úkol. Musíte najít čaroděje Balouna a přemluvit ho k tomu, aby osvobodil oba dva duchy a všechny ty unesené děti.?
Poslední úprava stránky: 2010-04-23 08:26:10