Burza scénářů a literárních děl
Šarlota Santini2015-01-12 11:57:31 - Smazat inzerát
Adresa: Sloupno 103, Smidary,50353
E-mail: nakladatelstvisantini@seznam.c
Telefon: 702828532

Nabízím scénář ke sci-fi filmu podle mé knihy V Zemi za zrcadlem. Kniha čténáři stylem přirovnávána k Tulákovi po hvězdách. Bezejmenná hrdinka se objevuje ve dvou rovinách. V té první se objeví v několika životech připtavených vládou. Nakonec je malířkou. Malířce se zdají sny(druhá rovina). Až postupně zjistí, že se nejedná o sny, ale o vzpomínky na skutečný život. Temný psychologický příběh o hledání pravdy v minulosti. Kam jdeme? Co je zač církev? Hrdinka se ocitá za hranicí našeho světa, kde odhaluje pravdu, odtamtud cestuje do minulosti.
V Zemi za zrcadlem literární scénář celovečerního filmu ? 2014 Šarlota Santini ? Jana Pátková www.eknihysantini.er.cz Obraz 1 Obývací pokoj Reál ? interiér ? večer Na obrazovce verš: V nejděsivější čas, kdy hrom a blesk žene žal, přijde žena s dětskou duší do země za zrcadlem. Žena vejde do svého bytu. V duchu si říká: ?To byl zase den, opět jsem přišla pozdě do práce. Jsem úplně vyřízená z povinností a z nevyspání.? Obraz 2 Kuchyň Reál ? interiér ? večer Přejde do kuchyně a dělá rychlou večeři. Zvuk lednice a pak zvuk smažení. Obraz 3 Obývací pokoj Reál ? interiér ? večer Vrací se do obývacího pokoje a sedá si k počítači. Opět sama k sobě: ?Není divu, že jsem dnes zaspala. Celou noc jsem strávila vyhledáváním. Nemůžu si pomoct, je to jako posedlost, která mi prostě nedá spát. Pořád mi v hlavě zní slovo ?Pravda?. Kde je pravda? Co je pravda? Už jsem viděla bezpočet dokumentů, přečetla mnoho vědeckých prací. Před týdnem jsem narazila na diskuzích na člověka, který ví hodně věcí, o které se já zajímám. Každý den si píšeme. Našel si mě tak nějak sám.? Právě se připojil a žena mu hned s nadšením svěřuji svoje včerejší objevy . Cvakání klávesnice. Čeká na jeho kladnou reakci, ale žádná odezva. Zůstává bez odpovědi. Vždy hned odepisoval, cítí se z toho trochu zklamaná. Rozhodne se jít na chvíli projít. Hodí na sebe bundu a tenisky. Bouchnutí dveří. mý Obraz 4 Ulice Reál ? exteriér - večer Ulice je klidná, možná až příliš. Nikde není vidět živou duši. Zaboří ruce do kapes a přemítá o všem, co se jí honí hlavou. Naprosté ticho. V tom instinktivně zvedne oči směrem k parku. Vidí před sebou ohromnou shrbenou postavu s kápí přes obličej. Musí mít tak dva metry, možná víc. Nevidí jí vůbec do tváře. Zdá se, že místo rukou má spíš chlupaté pařáty zakončené dlouhými ohnutými nehty. Kdesi ve své hlavě slyší: ?Utéééč!? Nervózně se rozhlédne kolem sebe, nikdo kromě obří postavy ale na ulici není. A přece vím, že hlas v její hlavě patřil té postavě. Podívá se opět směrem, kde ji viděla. Postava zmizela jako opar. Říká si: ?Nejspíš mám už vidiny z  nevyspání. Mávne nad tím rukou a jde dál tmavou ulicí. Po chvíli kolem ní projíždí tmavá dodávka. Zvuk přijíždějícího auta. Zpomaluje, až nakonec zastaví. Jemný skřípot brzdícího auta. Pomyslím si: ?Asi se chtějí zeptat na cestu. Jenže z dodávky už vyskakují dva muži v kuklách. Popadnou ji za ruce i nohy. Zvuky zápasu. Chce vykřiknout, ale k ústům jí přiloží kapesník. Zdušené výkřiky. Obraz 5 Prázdné skladiště Reál ? interiér ? noc Probouzí se. Otevírá oči, ale nic nevidí. Nemůže se hýbat. Je svázaná. Pokouší se křičet, ale má roubík v puse. Snaží se ho sundat, ale provazy na rukou jí to nedovolí. S Sedí na židli a mám svázané ruce i nohy, velmi pěvně. Nemůže se skoro vůbec pohnout. Zvuk žídle, která skřípe po podlaze. Po chvíli je slyšet bouchnutí dveří a kroky. Někdo jí sundá kuklu z hlavy. Kolem ženy stojí několik mužů v oblecích. Jeden se ujme slova: ?Víte, proč jste tady?? Žena kroutí vyděšeně hlavou. Muž se opět ujme slova: ?Vy nejste pánem svého života! Hlídáme Vás na každém kroku. Už jste několikrát překročila hranice. Nejjednodušší by byloVás zabít. Jenže to nemůžeme. Můžeme zasahovat, ale nemůžeme Vás zabít. Pro uchování rovnováhy. Tušili jsme, že si nedáte pokoj. Budeme Vám muset vybrat další život. Snad Vás natolik naplní, že již nebudete dále strkat nos tam, kam nemáte.? Úvodní titulky. Obraz 6 Ulice Reál ? exteriér ? odpoledne Na obrazovce verš: Obraz v zrcadle, skutečnost nebo klam? Naše životy, pravda nebo lež? Žena jde po ulici a vede za ruku malou dcerku, v druhé nese nákup. Starší chlapec jde před nimi. ?Lucko! Dávej pozor na auta!? Okřikuje žena svoji dcerku se strachem. ?Neboj, mami.? Odsekne mi s naprostým klidem. Žena přemýšlí: ?Ještě, že Davídek už je klidnější. Dvě děti jsou na mě stejně moc. Když do toho ještě táhnu několik tašek s nákupem, je to fakt zážitek.? Obraz 7 Dům Reál ? interiér ? odpoledne Žena odemkne a nažene děti do pokojíčku. Zvuk odemykání dveří a výskot dětí. Sama jde vybalit do kuchyně nákup a pustí se do vaření večeře. V deset si jde žena lehout úplně vyřízená. Nemůže usnout a přemýšlí: ?Manžel má dnes přesčas a já se k němu potřebuju přitulit.? Ze zdola je slyšet bouchnutí dveří. O chvíli později zvuk sprchy. Žena se tváří šťastně, když si ke ní manžel lehá. Manžel se ptá překvapeně. ?Miláčku, ty ještě nespíš?? Žena odpoví už trochu rozespale: ?Ne, čekala jsem na tebe. Chci se přitulit.? Žena přemítá: ? Když je u mě, cítím se v bezpečí. Jsme spolu už 10 let a já ho stále miluju tak, jako první den. Poznali jsme se už na škole. Byla to láska na první pohled. Hned po maturitě jsme se vzali. Po svatbě se narodil Davídek, po 5 letech jsme měli ještě Lucku. S Davidem jsem šťastná, svoje děti miluju, i když nejsem si jistá, že je to život, jaký jsem měla vést. Vlastně jsem šťastná, až když jsem jen s Davidem. Možná jsem neměla mít děti. Můj život je jaksi neskutečný. Zítra mě čeká přichystat Davídkovi oslavu narozenin. Pozvala jsem všechny děti z jeho třídy.? Obraz 8 Dům Reál ? interiér ? odpoledne Žena stojí uprostřed obývacího pokoje a kolem ní pobíhají děti. Má naprosto otupělý výraz. Výskání dětí. Jedno z dětí vykřikne: ?Strašidlo! Strašidlooo!? Křik je slyšet z chodby u schodů. Žena se tam běží podívat, všechny děti se zavřely v pokojíčku. Pak jde pod schody a vzhlédne. Nahoře na schodech stojí ohromná shrbená postava s kápí přes obličej. Žena se strašně lekne a zavře v úleku oči. Utlumený výkřik. Po chvíli je znovu otevře, nikdo tam nestojí. Zírá opět před sebe a myslí si: ?Ztratila jsem se sama v sobě. Je mi jedno, co je s dětmi.? Jde do ložnice, posadí se před zrcadlo a dívá se do svých očí. Obraz 9 Ložnice Reál ? interiér ? noc David najednou chytne ženu, sedící na posteli, za rameno a cloumá s ní. Zvýší hlas. ?Zlato, co se tady děje? Děti jsem našel zamčené v pokojíčku. Všechny se k sobě choulili na posteli a brečeli. A tebe najdu tady, v ložnici, jak na sebe koukáš do zrcadla. Co je to s tebou?? Žena odpoví v naprosté letargii: ?Nemůžu.? David prosí ženu: ?Řekni mi pravdu?? Žena přemítá: ?Pravdu. Kdybych tak znala pravdu. Ano, já potřebuju znát pravdu. Už několik dní mám podivné sny a teď ještě to, co jsem dnes viděla na schodech.? Otočí se na Davida a dál mluví nahlas: ?Davide, nevím, co se děje. Mám zvláštní pocity. Jako, že tenhle život není skutečný. Objímám děti, ale jako bych je neměla ráda. A tebe někdy taky ne. Mám pocit, že musím něco zjistit. Děti byly vyděšené, protože něco viděli na schodech a já to viděla taky. Jenže jsem měla pocit, jako bych tu postavu už viděla. Pravda, co je pravda?? David vezme telefon a vytočí nějaké číslo. ?Šéfe, tento program také selhal. Pošlete tým k zajištění.? Žena sedí na posteli s vytřeštěnýma očima. Obraz 10 Obývací pokoj Reál ? interiér ? odpoledne Na obrazovce verš: Celý život hledáme naplnění, smysl života. Slyšíme v srdci šepot, srdce zná odpověď. Stačí se jen zaposlouchat a vykročit na svou cestu. Obývací pokoj - gauč, dvě křesla, stolek a televize s dvd přehrávačem. Vedle televize je stůl s počítačem. Z druhé strany je vedle televize gramofon a věž. Žena zvedne zvonící telefon. ?Dobrý den. Ano, u telefonu. Výstavu? Tak to je opravdu skvělé. Díky, nashledanou.? Žena se usmívá jako sluníčko a zavěšuje. Zatváří se zadumaně a přemýšlí: ?Minule to mělo úspěch. Teď jen najít novou inspiraci. Sezením v ateliéru na nic nepřijdu. Musím nechat uzrát své myšlenky. Dlouho jsem se teď stranila lidem. Pořád jsem jen malovala a malovala. Někdy je mi trochu smutno, že jsem stále sama. Bez muže jsem už tak dlouho, že jsem přestala počítat čas. Myslím si, že to bude asi tak přes rok. Poslední vztah mě dost sebral a já se ponořila do práce. Když maluju, tak na nic nemyslím a především necítím žádnou bolest. S Jakubem jsem žila dva roky. Nakonec jsem ho našla v posteli s jinou. Okamžitě jsem ho vyhodila ze svého bytu, tedy spíš ateliéru. Před pěti lety jsem našla tenhle prostor. Bývalo to skladiště s malou kanceláří, sociálkou se sprchou a malou kuchyňkou. Nájem je nízký a to mi vyhovuje, hlavně mi slouží jako ateliér. Prostor, kde spím, jsem oddělila paravánem. V místnosti jsou tři velká okna. Na stěně bez oken mám namalovanou velkou fresku, je na ní noční krajina za měsíčního svitu. Dokončila jsem ji před půl rokem. Od té doby se mi to tady líbí mnohem víc, je tu hned útulněji. Chci to oslavit.? Žena opět zvedne telefon. ?Ahoj Filipe, jak se máš?? Zdraví ho s nadšením. ?Ahoj zlatíčko, to jsem rád, že tě slyším. Neozvala ses měsíc. Copak?? V jeho hlase je slyšet, že mě rád slyší. ?Galerie si objednala další sérii mých obrazů na další výstavu. Ráda bych to oslavila. Taky se potřebuju rozptýlit a nabrat novou inspiraci.? ?To je skvělé! Jasně, tak dnes vyrazíme. Akorát to vysvětlím Markétě.? ?Kdo je Markéta?? Je upřímně udivená. ?Moje nová přítelkyně. Ještě jsem jí o tobě neřekl.? ?No, mně o ní taky ne.? Odpoví trochu káravě. ?Teď ti o ní říkám. Jsme spolu měsíc,takže je to hodně čerstvé. Každopádně večer se mnou počítej.? ?Tak se sejdeme v Noře na osmou. Ráda bych šla i někam tancovat. Zvládneš to?? ?Co s tebou mám dělat?? Odpoví na oko otráveně. ?Tak večer pa.? ?Papa? Obraz 11 Hospoda Reál ? interiér ? večer Uřícená žena vbíhá do hospody. Očima hledá svou společnost. Na stole už má objednané pivo. Láskyplně se obejmou. V pozadí hraje hudba z rádia. ?Sluší ti to dnes.? Konstatuje a prohlíží si mě. ?To jako jindy ne?? Odpoví trochu dotčeně. ?Ale nezlob, vždycky.? Usmiřuje si ji. O chvíli později: ?Markéta je úžasná, poznali se zrovna tady. Trochu jí vadilo, že jde se mnou ven. Vysvětlil jsem jí, že jsme kamarádi, ale moc ji to neuklidnilo. ? ?Filipe, vždyť se známe od malička, byli jsme sousedi. I naši rodiče se přátelí už od mládí. Sice jsme si dali i první pusu, nikdy jsme spolu ale nechodili. Známe se tak dobře, že by to snad ani nešlo.? Filip se tváří zaraženě. ?Řekni mi něco o té výstavě. Mění téma. ? Moc toho zatím nevím, neznám ani termín. Záleží na mně, jak dlouho mi to bude trvat. Namalovat 30 obrazů chvíli trvá, to bude práce na půl roku.? Pak se zatváří prosebně. ?Půjdeme už na tu diskotéku?? Filip se tváří sklesle. ?Nerozmyslela sis to?? ?Ani omylem. Víš, že s Tebou půjdu na filharmonii.? ?No jo, tak jdeme.? Obraz 12 Diskotéka Reál ? interiér ? noc Hlasitá hudba a přeřvávající se lidé. Na diskotéce strašně řádí. Vyáhne i Filipa na několik písniček a pak na ploužáky. Mezi tancováním popíjí panáky u baru. Obraz 13 Byt Reál ? interiér ? k ránu Filip roztahuje gauč a žena mu nese peřiny. Zvuk vytahujího se gauče a kroky. Filip se jde umýt do koupelny. Žena si bere cigarety a odchází z bytu na dvůr. Bouchnutí dveří. Obraz 14 Dvůr Reál ? exteriér ? za svítání Skřípání dveří. Otevře dveře do dvora. Přímo proti ní stojí velká tmavá postava a prudce se dotkne jejího čela. Na okamžik se všude rozhostí velká záře. Jakmile uhasne, postava je pryč. Říká si pro sebe: ?Asi jsem opilá.? Cigaretu strčí zpět do krabičky a vrací se do bytu. Bouchnutí dveří. Obraz 15 Kancelář Reál ? interiér ? dopoledne Na obrazovce verš: Sny jsou odrazem naší mysli. Odrazem zasutých vzpomínek. V našem podvědomí je vše bezpečně ukryto. Žena sedí za stolem v kancelíři a telefonuje. ?Dobrý den pane Roubíčku, mám skvělou zprávu.? ?Dobrý den, povídejte.? ?Na dům po Vaší mamince máme konečně kupce. Přiznám se, že jsem tomu už ani nevěřila. Takhle strašidelný dům jsme v nabídce ještě neměli.? ?A to si představte, jaké bylo tam vyrůstat. No nic. V pondělí tam pošlu firmu, aby vše nechala vyvést na smetiště.? ?To snad ne!? Vytřeští žena oči. ?Co snad ne?? ?Těch knih je škoda!? ?Je tam opravdu velká knihovna, ale já opravdu nemám čas s tím něco dělat. Klíče máte, tak si s nimi dělejte co chcete. Odvezte, prodejte nechte si je, to je zcela na Vás. Tak nashle.? ?Díky, na shledanou.? Obraz 16 Ulice Reál ? exteriér ? k večeru Stmívá se a schyluje se k bouřce. Nebe je černé. Auto zaparkuje před domem. Zvuk jedoucího auta a zastavení. Bouchnutí dveří od auta. Vystoupí žena a zastaví se přede dveřmi domu a zhluboka se nadechne. Zvuk nadechnutí. Dům je novogotický, na oknech jsou černé záclony a střechu zdobí dvě věžičky. Po chvíli odemkne dveře a vstoupí. Zvuk odemykání dveří. Obraz 17 Knihovna Reál ? interiér ? k večeru Uprostřed místnosti stojí velké zrcadlo ve starožitném rámu. V knihovně musí být aspoň tisíc svazků. Žena odloží kabelku a začne vystěhovávat knihy z polic. Rány doprovázející přesouvání knih. Knihy jsou staré několik set let. Pokrývá je prach. Žena je oprašuje a opatrně je pokládá na zem. Jakmile vyklidí celou jednu stěnu, objeví za ní malý trezor se zvláštním ochranným mechanismem. V jednom kruhu jsou znaky živlů, v druhém vnějším, jsou krátká slova. Žena přemýšlí: ?Už jsem to někde viděla. Kde to jen bylo? Ano, už vím, je to Sumerština! Co tady dělá Sumerština?! Naštěstí mám fotografickou paměť. O Sumer jsem se zajímala celkem nedávno.? V tom už ale otáčí znaky ke slovům: Oheň ? Ag, Voda ? Ab, Země ? Kia, Vzduch ? Lil. Kód byl správný, zámek se otevře a trezor vydá své tajemství. Uvnitř leží velmi starý svitek. Vezme ho do ruky. Je opatřen pečetí, opatrně ji rozlomí. Pergamen obsahuje latinská slova. Náhodně drží svitek proti světlu, které jí nečekaně odhalí číselný kód. ?Sice jsem se latinu učila na škole, ale nepřeložím všechna slova.? Bere si latinsko ? český slovník, který je mezi knihami. Vezme z kabelky blok a přepíše slova v pořadí dle číselného kódu. Anima candida ingredi porta terra speculum petes veritas alterutra aditus foras alia mortalitas. Ve volném překladuo zní takto: Čistá duše vstup branou do světa za zrcadlem, budeš hledat pravdu, jedna ze dvou cest ven, druhá smrt. Postaví se před zrcadlo a pronese: ?Anima candida ingredi porta terra speculum petes veritas alterutra aditus foras alia mortalitas.? V tom zahřmí a celý dům se otřese. Zrcadlo se začíná proměňovat, vypadá spíš jako průhledný gel. Pomalu k němu přistoupí. Natáhne ruku a vnoří ji dovnitř. ?Zvláštně to brní. Mám strach, ale zároveň jsem strašně zvědavá.? Nadechne se a vstoupí. Celá se chvěje. Obraz 18 Malá tmavá místnost Nereál ? interiér ? noc Žena se objeví v malé, tmavé místnosti. Proti ní stojí zvláštní ošklivá, shrbená, ale velmi vysoká bytost, které není vidět do obličeje. Má kápi a padá jí přes oči a vrhá tmavý stín. Žena zpanikaří a snaží se najít východ. Nikde po něm však není památky. Bytost zahřmí hromovým hlasem: ?Už tě očekávám. Přišel tvůj čas.? Ukáže na ženu prstem. Má chlupaté pařáty s dlouhými drápy. Žena je vyděšená a vypraví ze sebe: ?Chci zpátky. Pusťte mě ven.? Zrůda odpoví: ?Bylo tvým osudem sem dnes přijít. Po tisíciletí sem přišlo už mnoho lidí, ale všichni zklamali. Svět za dveřmi, které zakrývám, je odrazem vašeho zkaženého světa. Už v něm není skoro nic dobrého. Jsi tu, abys odhalila pravdu věků. Pravdu, kterou se vlády vašeho světa snaží skrýt za pohádky. Nyní jdi! Strávíš jeden den v té hrůze za dveřmi. Pak čekám tvůj návrat a řeknu ti víc.? ?Nechci tam.? Zakřičí na něj žena. ?Jiná cesta není. Přečti si znovu ta slova, která tě sem přivedla.? Odpoví naprosto klidně. Žena obrátí oči k papíru, který pěvně drží v ruce. Přečte: ? Čistá duše vstup branou do světa za zrcadlem, budeš hledat pravdu, jedna ze dvou cest ven, druhá smrt. Žena si pomyslí: ?Vím, že nemám na výběr. Ocitla jsem se v příběhu plném strachu. Ve světě, o kterém nemám ani nejmenší ponětí. Netuším, co mě čeká za těmi dveřmi.? Obraz 19 Ložnice Reál ? interiér ? ráno Žena se probouzí ve své ložnici zbrocená potem. Vstane a jde do obývacího pokoje - ateliéru. Obraz 20 Ateliér Reál ? interiér ? ráno Sedá k malířskému plátnu a začne malovat první výjevy ze sna. Obraz 21 Ateliér Reál ? interiér ? dopoledne Na obrazovce verš: Denní události nás rozptylují, řešíme tisíc malicherným věcí. Ztrácíme svou cestu, Každý den. Zvoní telefon. Žena zvedne telefon. ?No ahoj Filipe.? ?Ahoj, chci Tě dnes pozvat na večeři a seznámit s Markétou? Jak seš na tom?? ?Dobře, dnes to půjde. A kde?? ?Jako obvykle. A ještě něco. Bere s sebou svého bratra. Rádi bychom Tě s ním seznámili. Už dlouho si neměla rande. A bez výmluv.? ?Nemám na to čas.? ?Řekl jsem bez výmluv.? ?No dobře, možná máš pravdu, asi je čas poznat někoho nového. I když schůzky na slepo nesnáším.? ?Smiř se s tím. Tak v osm. Pa.? ?Pa.? Obraz 22 Koupelna Reál ? interiér ? odpoledne Žena svstoupí do koupelny a otočí kohoutkem. Zvuky napouštění vany. Vana je napuštěná a žena vstupuje do připravené lázně. Šplouchání vody. Holí si nohy. Obraz 23 Ložnice Reál ? interiér ? odpoledne Navoní se, učeše, nalíčí a pak zkouší hromadu oblečení. Nakonec si vybere černou sukni a černý top bez ramínek. Vzhlíží se v zrcadle. Spokojeně se usmívá. Třikrát se má k odchodu, ale vždy se vrátí. Po čtvrté se nadechne a skutečně odchází. Zvuk hlubokého nádechu. Obraz 24 Restaurace Reál ? interiér ? večer Žena vstupuje do restaurace a zpocené ruce si otírá o sukni. Prochází mezi stoly, když konečně zahlédne Filipa, jak na ni mává. V pozadí hraje tichá hudba. Jak se blíží, tak si prohlížím muže vedle něj. A v duchu si říká: ?Téda, tak to je trefa. Fakt pěknej mužskej.? ?Ahoj, tak to je Markéta a tohle je její bratr Martin.? Žena si přisedá na volnou židli vedle Martina. Poté přijde číšník. ?Dobrý den, co si dáte?? ?Sklenku bílého, nejlépe Veltlín. Máte?? ?Jistě, hned to bude.? O chvíli později žena s Martinem už konverzují. ?Jé, ty jsi taky rok sám. Tak to je náhoda.? ?No dost mě to sebralo.? ?Tak to mě taky.? Do hovoru se vmísí Filip. ?Hele, vy dvě hrdličky, my už budeme muset jít. Věřím, že nás postrádat nebudete.? Žena do Filipa pod stolem kopne. Pak se do hovoru vloží Markéta. ?Bráško, už jsem o tebe měla strach a Filip měl taky strach o svou nejlepší kamarádku.? ?Tak už radši jděte. S Martinem to tad zvládneme.? O chvíli později. ?Ježiš, taky Ti bylo tak trapně jako mě?? ?To si piš, ale ségra mě už dostala I do horších situací. Navíc, ty se mi líbíš a jsi fakt sympatická. Nemůžu říct, že bych si měl na co stěžovat.? ?Vnímám to stejně.? Oba se uculují jako puběrťáci a každou chvíli se vzájemně nenápaně dotýkají. Obraz 25 Před restaurací Reál ? exteriér ? noc Zvuky občas projížějících aut. ?Tak co myslíš, půjdeme ještě někam?? Ptá se Martin. ?Asi bych už šla domů.? Odpoví žena. ?Doprovodím tě.? Nabídne se. ?Budu ráda.? Obraz 26 Ulice Reál ? exteriér ? noc Zvolna se courají městem. Napětí narůstá. Najednou se ani jeden na toho druhého nedívá a kráčí tiše. Obraz 27 Před domem Reál ? exteriér ? noc Dojdou až před budovu, kde bydlí žena. Otočí se k ní a najednou se vášnivě líbají. Podlamují se jí kolena, má z toho až závrať. Chytil ji za zadek a přitáhl si ji k sobě. Zasténá a pak už nepřemýšlí. Žena odemyká a chvátají dovnitř. Obraz 28 Ateliér Reál ? interiér ? noc Rozrazí dveře a pak už z ní strhá oblečení. Opírá jio zeď, laská její prsa a nakonec z ní strhne kalhotky. Zvedne ji do náruče a rozhlíží se po posteli. Spustí ji opět na zem a pokládá ji na podlahu. Rozepíná mu kalhoty a on na ni klesne. Tiše sténají. Líbá jí bříško, posunuje se níže, až tam. Sevře mu hlavu v dlaních. Dráždí ji dole jazykem. Prudce oddychuje, už to nemůže vydržet. Žena hluboce oddechuje. Chytne jeho ruce a táhne ho k sobě. Pak do ni vstoupí a zmítají se jako smyslů zbavení. Oba hlasitě sténají. Ukájí svou dlouho zadržovanou touhu. Nakonec na ni vysílením klesne. Oba jsou zpocení, unavení, ale šťastní. Nikdy nic takového neudělala. Zvednou se z podlahy a přesunou se do ložnice. Obraz 29 Země Za zrcadlem Nereál ? interiér ? mimo čas Na obrazovce verš: Dveře minulosti se otevřely, zbývá vejít. Strach nechám za sebou, Odvaha je má zbroj. Jakmile chytne žena za kliku, tak se začne proměňovat. Její tělo pokryjí temné černé šupiny, její oblečení se promění v černé šaty s dlouhou vlečkou, její zrzavé vlasy po ramena začnou prudce růst a zastaví se v pase, už nejsou zrzavé, ale černé jako noc. I nehty jí povyrostou a jsou také náhle černé. Prohlíží si sama sebe s hrůzou. Její podoba v tomto světě ji děsí. Tuší, že za dveřmi ji čeká něco velice temného. Napadá ji jedno rčení: ?Zvědavost zabila kočku.? ?Tak snad mě má nebezpečná zvědavost nezabije. Během svého života jsem viděla už hodně zvláštních a prapodivných věcí. Možná mě to vše vedlo sem, možná to byla příprava na tohle. Po celý život jsem hodně četla, zajímala jsem se o všechny tajemné úkazy, o historii, jednoduše jsem neustále hledala pravdu. Vždy jsem cítila, že mám v životě nějaké poslání, to proto jsem nikdy nechtěla děti, byli mimo mojí cestu. Ještě jsem nevěděla, kudy má cesta povede, věděla jsem jediné, že se nemohu vdát a mít rodinu. Snažila jsem se uchovávat si určitou nevinnost. Nebyla jsem svatá, možná hříšnice. Zůstala jsem v duši věčným dítětem, jen dítě může věřit v pravou lásku v dnešním světě. Nekonečnou lásku, která dokáže zaplavit celý svět. Často jsem si říkala, že bych už měla dospět. Kolik třicetiletých žen čeká, až se jim odhalí cesta osudu? Od malička cítím hlad po tajemstvích, po pravdě a po lásce. Takové tiché tušení věcí příštích. Léta jsem bojovala se strachem, ale nyní se mu musím postavit a otevřít dveře, za kterými se skrývá zlo.? Otvírá dveře. Obraz 30 V Zemi za zrcadlem ? Operační místnost Nereál ? interiér ? mimo čas Žena vejde do děsivě bílé místnosti, která připomíná operační sál. Stěny pokrývají bílé dlaždice, pokryté krví. Uprostřed místnosti je stůl, na něm leží nahá žena s nádhernýma modrýma očima. Nad ní se sklání muž s červenou katovskou kápí na hlavě. Na sobě má jen hnědé kožené kalhoty, holý chlupatý hrudník postříkaný krví a v ruce drží sekeru. Nevšimne si jí a před jejíma očima rozseká ženu, ležící na stole, na kusy. Zvuky rozsekávání těla a dopadání kapek krve. Údy má usekané, její oči jsou však stále živé a tečou z nich slzy. Její rty se usmívají. Žena otvrátí tvář ke zdi a do očí se jí nahrnou slzy strachu. JV tom se strašně lekne. Na stěně proti ní visí zrcadlo. Lekla se sama sebe. Její pleť v obličeji je černá, jen moje modré oči září z té temnoty. Neroní však slzy, ale krev. Nemůže to již snést, tak prochází za zády kata k dalším dveřím. Kat se otočí směrem k ní a projde přímo skrze ýenu. Otvírá další dveře. Obraz 31 V Zemi za zrcadlem - Hotelový pokoj Nereál ? interiér ? mimo čas Na posteli leží svázaná dívka s roubíkem v ústech. Na sobě má jen kalhotky. U postele stojí americký prezident a stahuje si kalhoty. Dívce není ani 15 let, je to ještě dítě. Žena chce něco udělat, aby jí pomohla, tak běží k posteli. Čas se zdá však mnohem pomalejší než v našem světě. Buší do zad prezidentovi, ten však nic necítí. Obíhá postel, aby se dostala k dívce. Snaží se ji odvázat, ale její ruce prochází provazem jako máslem. Nemůže jí pomoci. Běží ke dveřím a procházím jimi. Obraz 32 V Zemi za zrcadlem - Cela Nereál ? interiér ? mimo čas Ocitá se v cele, ve které je na řetězu přivázaná mladá žena. Na těle má řezné a bodné rány, některé už hnisají. Nezastavuje se, běží k dalším dveřím, kterými projde
Poslední úprava stránky: 2010-04-23 08:26:10